“Když váš pes netahá, neklesejte na mysli”

311e1930-b423-4dd1-b973-00f6f10745e6Radí Pavla Kadeřábková, mladá paní veterinářka z Kladna a majitelka Arviky Nella Belavia. Se skoro tříletou fenkou českého strakatého psa se aktivně věnuje agility, sportovní kynologii, dogdancingu, dogtrekkingu a jeho mladší větvi – dogmaratonu, především okolo posledních dvou zmíněných se bude točit náš rozhovor.

Můžete nám popsat základní pravidla dogtrekkingu a jak probíhá samotný závod?

Na závod je třeba se předem přihlásit a uhradit startovné, termínovka je k nalezení na webových stránkách. Už zde si člověk rozmyslí, zda půjde trasu MID (kolem 40 km) nebo LONG (80 a více km). Účastníci LONGu se na stanoveném místě schází zpravidla ve čtvrtek, večer probíhá prezence a meeting, kde se předá mapa a itinerář, probere trasa a její úskalí, předají kontakty na odvoz z trati a druhý den ráno se v určeném časovém okně (třeba 6:00-8:00) startuje. Závodník si svůj čas startu určí sám, pořadatel ho jen poznamená do karty. Účastníci MIDu mají vše o den posunuté – sraz v pátek, start v sobotu. Limit LONGu je 48 hodin, limit MIDu je 24 hodin (do neděle do rána).

Po celou dobu jsou účastníci povinni mít u sebe povinnou výbavu (viz. pravidla DT), tedy lékárnu, botičky pro psa, misku, jídlo a pití pro psa i člověka, čelovku… LONGaři mají v povinné výbavě navíc bivakovací potřeby. Pes musí být po celou dobu na šňůře, za psa „na volno“ je diskvalifikace (ale pořadatelé obvykle tolerují puštění psa u vody, kde si psovod rychle vykoupe psa a hned zase uváže). Na trati se smí pohybovat maximálně po dvojicích. Dolní věkový limit pro psovoda je 15 let se souhlasem rodičů, pro psa 1 rok, horní limit není stanoven.

Jen málokdy jde člověk úplně sám, obvykle se během těch dvou dnů stihne průběžně seznámit s ostatními závodníky. V hospodách na trati se při LONGových závodech často sejde i více jak polovina závodníků. MIDové závody mají více závodní atmosféru, část závodníků běží a nezastavuje vůbec, v hospodě se potkají až v cíli.

34dc37bd-2f92-48c5-8eda-4f86127e77c3Co je pro vás největší úspěch v této oblasti?

Každý dokončený závod! Jinak konkrétně v dogmaratonu měřeno na medaile, tak srpnové 3. místo v závodu, který byl součástí Mistrovství republiky v tomto sportu. Mimo jiné nás hřeje osm složených zkoušek napříč kynologickým spektrem a sem tam i postávání na bedně při závodech v agility nebo ve sportovní kynologii.

Jakou nejtěžší překážku jste musela překonat nebo překonáváte při sportování?

Při dogtrekkingu hlavně puchýře. U těch ostatních zejména finance.

Proč jste se rozhodla pro tento sport? Co vás na něm na první pohled uchvátilo? A co vás na něm nepřestává bavit?

Každý měsíc prochodím spoustu kilometrů někde, kam bych sama o sobě asi jen tak nejela. A pořadatelé si na trasování dávají opravdu záležet. Mapy závodů archivuji a časem snad některé projdu i znovu. Na dogtrekkingu mě nejvíce baví ta těžce nezávodní, pohodová atmosféra, zejména na trati v hospodě nad pivem. Popřípadě kolektivní ztráta správné cesty, kdy si všichni snažíme navzájem pomoci a spíláme pořadatelům…

Jaké byly vaše začátky? Absolvovali jste nějakou speciální přípravu?

S Arvikou jsme začaly Dogmaratonem, což je závod na cca 43 km. Přípravou nám bylo jen každodenní venčení. Teprve po absolvování tří maratonských závodů jsme vyrazily a zdolaly první LONGový závod v Orlických horách dlouhý 86 km.

Popište mi váš běžný týden.

Každý den ráno nechybí hodinová procházka s Arvikou, během ní trénujeme triky, poslušnost, hrajeme hry. Přes den jsem v ordinaci a Arvika pravděpodobně spí, nebo zahradničí. Večer obden chodíme běhat kolem 5-15 km, 1-2x týdně máme trénink agility a když neběháme, tak dáme trénink na míčích. Víkendy bývají nabité závody.

Jak to máte doma? Podporuje vás vaše rodina v tomto odvětví? Sportuje s Arvikou ještě někdo z rodiny nebo se s ní věnuje dalším kynologickým aktivitám?

Táta mé kynologické vášně podporuje (již 13 let!) psychicky i finančně, moc díky, tati! Přítel občas podá stížnost, že je na druhé koleji. To se na nějaký čas polepším a věnuji se mu více, ale pak obvykle bohužel zase sklouznu do zajetých rituálů. Se psem pracuji jen já.

Co je to dogtrekking (citace z oficiálních pravidel) – Dog-trekking je extrémní kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu. Psovod je se psem při dogtrekkingu spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku (či střídáním obou variant). V žádném případě není možno jít se psem “na volno” (ani krátkodobě).

Stáří psů – minimální věk psa je jeden rok.

Pohyb na trati – účastníci se po trati pohybují jednotlivě nebo maximálně ve dvojicích. Rovněž bivakovat mohou jednotlivě nebo ve dvojicích. Je možno tolerovat pouze skupinky, které se utvoří krátce po startu nebo při předcházení. Účastníci se musí pohybovat po trase určené pořadatelem. Je přísně zakázáno v průběhu akce přijímat jakoukoli pomoc od třetích osob, zejména od doprovodu, s výjimkou místních obyvatel.

Myslíte si, že český strakatý pes je pro dogtrekking vhodný parťák?

Ten můj rozhodně.

Doporučila byste strakáče někomu, kdo má vrcholové ambice?

Pokud má dotyčný rychlé nohy a vytrvalost i bez psa, v tom případě bez váhání. Strakáč psovoda sice nebude brzdit, potáhne a poběží naplno až do konce, ale na druhou stranu nepomůže tak vydatně, jako alaskan nebo jiné ryze tažné plemeno, které bývá dvojnásobně těžké a tahavější.

Co musí pes umět a ovládat, aby mohl začít s dogtrekkingem?

Být socializovaný a mít dobrý vztah s psovodem, aby s ním vydržel celý den (i déle) na jedné šňůře. Jako bonus je určitě vhodné umět stranové povely (levá/pravá, líí/rajt, dží/hó), povel pro zastavení, zrychlení a zejména při chůzi z kopce umět buď povel „za paty“, nebo „k noze“.

Jaké vybavení je třeba mít do začátku? Jak je to s financemi? Jaké jsou náklady?

Základem je mít vhodný postroj pro psa, vodítko s amortizérem a sedák se spodním tahem (k sehnání je i o mnoho levnější bederní pás, ale bolí z něj záda). Psa lze připnout i na bederák od batohu, ale je to spíš nouzovka. Novou sadu člověk pořídí i do 1 500,-.

Na závody je pak nutné mít navíc další povinné vybavení – lékárnu, botičky pro psa, bivakovací potřeby, misku, jídlo, vodu,…

Je nezbytné chodit pravidelně na lekce k trenérovi? Pokud ano, jak vybrat toho správného, který majiteli i psu sedne?

Chodit umí každý, trenér není nutný. Nejdůležitější pro začátek je mít správně seřízený postroj a sedák. S tím ochotně pomohou například ostatní závodníci, nebo dobrý prodejce tohoto vybavení.

Za jak dlouho od začátku trénování je možné přihlásit se na start prvního závodu? Co musí pes i člověk zvládnout, aby mohli začít soutěžit?

Přihlásit se může každý hned. Alespoň má motivaci trénovat, když už se upsal. Uzávěrky přihlášek bývají 3-4 týdny před závodem, do té doby se dá něco nachodit.

2a171562-72bf-4448-8f7b-f4d81a5953f4Dochází u psa nebo i u člověka k jednostranné zátěži? Jakým způsobem ji kompenzujete, děláte nějaké další aktivity na odlehčení?

Zátěž je přirozená, rovnoměrná na celý pohybový aparát. Na protažení Arviky po tahání mám zavedené cviky, ale nejsou kompenzační, spíš strečinkové. Výborné na uvolnění je plavání.

Na co si dát pozor, jaká jsou rizika pro psa i člověka? Čeho se vyvarovat a jak případné problémy řešit?

Rizika jsou všechna, která jsou spojená s pohybem v přírodě. Hlad, žízeň, úpal, úžeh, ztracení, bloudění, únava, puchýře. Zpočátku jsem měla problém s tím psa dobře a dost nakrmit a donutit ji dostatečně pít. Nosím v batohu spoustu vlhkého krmení „kapsičky“, vysokoenergetické granule, sušené škvarky… Všechno ředím vodou, když to jde, tak vlažnou… Pokud je závodník v krizi, je možné si zavolat odvoz z trati, takže o život nejde.

Co podle vás dogtrekking přináší dobrého, jaké benefity si majitel odnáší do společného soužití?

Tip od Pavly a Arviky: 

Pokud máte obavy, nebo jste to už zkoušeli a víte, že váš pes netahá, neklesejte na mysli a zkuste opravdový závod. Tahat začne. Atmosféra ho strhne a od ostatních odkouká, že směr vpřed je ten správný. Do začátku je dobré se rozběhnout a běžet kdykoliv pes zatáhne vpřed, bude to pro něj odměna a zábava. Po čase potáhne vpřed sám od startu až do cíle.

Pokud jste horko těžko odnaučili tahání na vodítku a máte strach, že potáhne i mimo závod a můžete začít zase od začátku, tak striktně odlišujte postroj (=chci abys tahal) a obojek (=prověšená šňůra). Pes se to naučí rozlišovat poměrně rychle. V prvních závodech jsem měla na psovi oboje a na obojek přecvakávala při chůzi z prudkých kopců (a žrádlem odměňovala prověšené vodítko…)

Díky dogtrekkingu už znám celkem dobře velkou část České republiky, znám pejskaře napříč republikou, mám nové přátele a spokojeného psa. Závody nám se psem pomáhají naladit se na stejnou vlnu, takže i v ostatních sportech nám to pak zase klape o něco víc.

Mimochodem, Arvika vříská nadšením, už když se balí na další závod a ráno v den závodu do mě čenichem drká už od pěti, že bychom měly jít na start… Takže ani pro psa to není dvoudenní utrpení v zápřahu na vodítku.

Kde můžou zájemci hledat informace, trenéry nebo organizované společné lekce?

Všechny potřebné informace lze získat na stránkách https://www.dogtrekking.info/ Co chybí tam, bude k nalezení nebo doptání se na FB stránkách skupiny „Dogtrekking Czech Republic“. K jednotlivým závodům pak lze informace doptávat u pořadatelů. Jsou milí a ochotní (pokud nemají těsně před startem)

Co byste do začátku doporučili zájemcům? 

Začít.

Přeji hodně spokojených kilometrů!

Moc děkuji za vaše odpovědi. Dita

Rádo se stalo! Pavla