Charakteristika

Jaký je český strakatý pes očima majitelů a chovatelů? Proč si strakáče pořídili a proč je pro ně tou pravou volbou? Co vše lze se strakatými společníky podnikat a jaké sporty zvládají? Jaké překážky museli majitelé českého strakatého psa překonat a co jim přijde v soužití problematické?

Odpovědi na tyhle otázky najdete v povídání majitelů a chovatelů českého strakatého psa.

Dita Kubátová – majitelka strakatého psa Bondyho Krásný dvorek (2 roky)

IMG_4940

S mužem jsme vybírali plemeno psa podle toho, aby měl co nejvíce předpokladů k tomu být součástí našich aktivit a běžného života. Bylo tedy zásadní, aby šlo o plemeno společenské, které bude dobře snášet lidi a děti, stejně tak by to měl být tak akorát sportovec, aby s námi zvládl běžky i kolo.
První rok jsme věnovali velké úsilí výchově, nechtěli jsme sbírat sportovní a kynologické úspěchy nebo skládat zkoušky poslušnosti, hlavní cílem ale bylo vychovat Charlieho tak, aby mohl žít náš život a být s námi na většině akcí. Nebylo pro nás tedy důležité kolik povelů a triků bude pes umět, ale to jak se bude chovat v běžném životě.
Zvláště okolo puberty nás to stálo hodně času a nervů, práce se ale vyplatila, nyní může Charlie jet s námi kamkoliv. Jak už jsem zmínila, problematické bylo období puberty, kdy jsme museli být hodně důslední při výchově a zvláště v situacích, kdy si Charlie začal zle „vyříkávat“ problémy s ostatními psy.

Je ale třeba přiznat, že jsme měli neobyčejné štěstí, Charlie byl nejklidnější z vrhu a měl do vínku dané předpoklady být společenský, mít rád děti a přizpůsobit se čemukoliv. Není tedy důležité vybrat pouze vhodné plemeno, někdy je ale mnohem důležitější vybrat vhodného jedince z vrhu podle životní stylu majitele.

Český strakatý pes je jednoduše a krátce rodinný sporťák.

Eva Vlasáková Šitnerová – majitelka CHS Strakatá packa a strakaté feny Arabela Strakaté tornádo (3 roky)

Šumava - vyhlídka OblíkČSP je pro nás tím pravým psem, protože je vynikajícím parťákem do pohody i nepohody. Dokáže Vás vytáhnout na nádherné turistické výlety ať již společné s ostatními strakatými kamarády či jen se svými dvounohými parťáky, nebo naopak když je třeba, stane se prémiovým podpeřinovým ohříváčkem. Je to vynikající partner na domácí válení, ale nezalekne se ani návštěvy cizích zemí.

S naším strakatým tornádem se věnujeme například sportovní kynologii, ve které máme úspěšně složené 4 zkoušky a cvičíme na další. S Arabelou dále běháme agility, do budoucna bychom rádi zvládli dlouhé trati v rámci dogtrekkingu. Jen tak ze srandy kutálíme frisbee a začali jsme objevovat kouzlo obedience. S jedním strakatým psem získáte spoustu čtyřnohých i dvounohých přátel.

Soužití s ČSP je krásné ale i velmi náročné díky jeho přirozené aktivitě. Také samota je pro strakáče někdy náročná a to z důvodu velké fixace na svou smečku. U nás je také někdy nervy drásající častý a nepřeslechnutelný hlasový projev.

Kateřina Ungrová – majitelka strakatého psa Bruna ze Zlatého lankastru (3 roky)

Kopie - IMG_0111pČeského strakatého psa jsem si vybrala po dlouhé rozvaze a vyhrál z několika důvodů: je přátelský s nekonfliktní povahou (k lidem, ostatním psům, ale i jiným zvířatům), střední velikosti, pro mne líbivého vzhledu a aktivitou přizpůsobivý člověku. Navíc jako poměrně mladé plemeno s krví českých vesnických voříšků si udržuje velmi dobré zdraví oproti jiným ušlechtilcům. Příjemným plusem byla i sympatická komunita majitelů strakáčů. Orinek mé očekávání přiměřeně aktivního společníka splnil a stal se z něj přesně takový pes, jakého jsem si přála mít – je chytrý (snadno se naučil mnoho triků), přiměřeně poslušný, nadšený pro každou lumpárnu a vycházku přírodou, ve všem flexibilní. Třešničkou na dortu jsou jeho výstavní úspěchy a uchovnění.

Zkušenosti lidí se strakáči se mohou hodně lišit, protože se stále jedná o poměrně neustálené plemeno rozmanité v povaze. Při soužití se strakáčem mi rozhodně přijde nejtěžší vydržet první rok až dva. Člověk si s ním projde nejtěžším obdobím výchovy a většinou teprve po této době se začne přizpůsobovat režimu majitelů (do té doby jich je hodně jako neřízená neunavitelná střela). Důležité je určitě hned od prvních společných dní nepodcenit naučení samoty. Mohou se objevit lovecké sklony a bohužel je i poměrně velká skupina psích samců, kteří se pouští do konfliktu s ostatními psy – to se však dá zvládnout vhodným výcvikem a výchovou. Výchovu některých psích samců nepovažuji za vysloveně snadnou. Strakáč je pes plný radosti ze života, který potřebuje vaší důslednost a trpělivost – umí být vychytralý, umanutý, tedy i neposlušný.

MVDr. Lea Pletichová Wildnerová – majitelka CHS LeaWil a strakatých fen Cíněnky Strakatý samet (7,5 roku) a Celestie Zli-Rů (1,5 roku)

13Proč právě strakáč? Protože je všestranný, líbivý, má ideální velikost a miluje lidi a společnost. Lze s ním podnikat téměř cokoliv a vyrazit kamkoliv a čímkoliv. S našimi stračenami děláme agility rekreačně, sportovní kynologii, obrany, obedience, chodíme na výstavy a hlavně je máme jako prima kámošky a parťáky na procházky.

Cíňa (Cíněnka Strakatý samet) za sebou má základní zkoušky z poslušnosti (ZOP, ZZO), nějaké ty výstavní úspěchy (ČŠ, KŠ) a 3 odchované vrhy štěňat pod CHS LeaWil. Lestinka (Celestie Zli-Rů) je ještě mladinká, ale i tak je velmi nadějná v agility a v obedinecích, ve kterých chceme pokračovat. Výstavně má za sebou ČJŠ a KJŠ a snad v budoucnu po ní budou i nějká psí miminka.

Myslíte, že kdyby bylo něco hodně problematického na soužití se strakáčem, že bychom si pořídili druhého? Na holky si nemůžeme stěžovat. Snad jen Lestík štěká někdy zbytečně víc, než je nám milé a Cíněnka vykrámuje odpadkový koš, když je ponechána doma a zrovna by chtěla jít s námi (a panička nezkontroluje, že z koše čouhá milimetr pytlíku, který je tím pádem možné vytáhnout a páníkům se tak pomstít).

Eva Homolková – majitelka strakaté feny Gumy z Majklovy zahrady (4,5 roku)

DSC_0261Já nemůžu říct, že je pro mě ČSP ten pravý, já beru psa jako psa, ne konkrétní plemeno. ČSP se mi líbí exteriérově, proto jsem si ho vybrala a také proto, že běhám závodně agility a je pro mě výzva dokázat něco s jinými plemeny, než jsou k tomu předurčená. S Roxi jsem vyběhala zkoušku v nejvyšší kategorii v agility A3, v loni jsme se zúčastnily kvalifikačních závodů na MČR, EO a MS – druhý den jsem odstoupila z důvodu zranění psa. Dříve jsme jezdily na výstavy, největší úspěch 1. místo BIG FCI NON. Rádi se účastníme vycházek a srazů ČSP.
Problematické mi přijde jen to, že trpí separační úzkostí. Taky mi u plemene vadí, že je povahově dost nevyrovnané.

Kristýna Mlčochová – majitelka CHS z Hrabětova panství a strakaté feny Jiřinky z Česlova (8 let)

ČSP jsem si vybrala kvůli své velikosti a exteriéru. Není velký ani malý a tudíž ideální pes ke koním. Uběhne se mnou jakoukoliv vyjížďku i delší výlet. V případě potřeby jí bez problémů vytáhnu do sedla a jede se mnou na koni. Zvládá i jiné aktivity, jízdu na kole, bruslích, pěší tůry. Není problém s ní vycestovat do zahraničí, hlavně díky její bezproblémové povaze.

Na soužití se strakáčem jsem za 8 let nezaznamenala žádný problém. Pes je to bezproblémový, učenlivý, vesele naladěný. Výchova ovšem je potřeba u každého z nich.

Erika Fiantová – majitelka CHS Zlatíčko a strakatých fen Chudobky Anibob (12 let), Ctimilky Zlatíčko (4,5 roku) a psa Eliáše Zlatíčko (1rok)

KolážeČSP je temperamentní, houževnatý, všestranný. Je to pes do nepohody, při dobré motivaci chtivý jakékoliv činnosti – práce. Pes, kterého nic nerozhází, který je vždy připraven a vždy v dobré náladě. Je velmi vychytralý, rád “ školí “ takže se s ním není možné nudit, stále musíte při jeho výcviku přemýšlet, jak na něj, jak řešit stále nové a nové vylomeniny. Ve sportu se dokáže prosadit mezi ostatními plemeny a dosáhnout špičkových výsledků. Zabýváme se a dosahujeme úspěchů v canisterapii, coursingu, dogtrekkingu, sportovní kynologii, obedience, výcviku malých plemen (který je v podstatě založen na pachových pracích) .

Co vám přijde na soužití se strakáčem problematické? Lovecký pud a v některých případech problematické navykání na samotu.

Michaela Škardová – majitelka strakaté fenky Dýně Bonasa Sorbus (2 roky)

IMG_2019Máme dvouroční fenku Dýni, která se ukázala jako opravdu přizpůsobivý jedinec. Zatímco s manželem se denně věnují gaučinku, řekla bych až na vrcholové úrovni, se mnou podniká kratší nebo delší procházky, jednodenní tůry i přechody hor. V létě plaveme, chodíme na houby, běháme a jezdíme na kole. Dokonce jsme se zúčastnily závodu o železného psa. Za temných zimních večerů trénujeme dogdancing a rekreačně také agility.

Každý strakáč je tak trochu originál. My jsme si s Dýní prošli štěněčím věkem, pubertou, nyní si užíváme ranou dospělost a za tu dobu jsme přišli o pár bot (rozuměj všechny boty v dosahu), chytali jsme v lese zajíce a hráli si na honěnou v parku, když se psí slečince nechtělo jít domu, protože pejsci jsou přeci mnohem zajímavější. Jako kynologičtí začátečníci oceňujeme, že jsme prošli základním výcvikem, kde jsme poznali, že příčina problému bývá v 90% na opačné straně vodítka, než je pes. I díky tomu jsme naučili samotu, ovládli lovecký pud zlepšením přivolání a vypilovali poslušnost ve skupině pejsků. Zatím se nám nepodařilo zvyknout Dýni na hustý dopravní provoz v Praze. Věříme, že důslednější socializací se nám i tento stav podaří vylepšit.

Eva Golasová – majitelka strakaté fenky Amálka z Akátového hájku (6 let)

IMG_3152výřezČeský strakatý pes je prostě „člověk v psím kabátě“. Je tak akorát, ani moc malý (aby ho člověk nezašlápl) a ani moc velký (aby šel zvládnout). Amálku z Akátového hájku máme pro radost – je to naše sluníčko, které nám dává upřímnou a čistou lásku a vnáší nám do života štěstí. I když jsme toho zpočátku plánovali více, neděláme žádné sporty, zato se těšíme na všechna strakatá setkání a procházky, na které se nám podaří dostat. Získali jsme díky ní spoustu bezva lidiček a nových známých – na které se každý rok znovu a znovu těšíme. Každý večer se v posteli mazlíme s jejím hustým strakatým kožíškem, který má výraznou samočistící schopnost.

Amálka je velmi přizpůsobivá a jediné, co chce, je být všude s námi, dělat všechno s námi – což je někdy problém. Strakáč je společenský pes a nechce být sám. Samotou velmi trpí. Když jdu do práce, ten srdcervoucí pohled nepřeji nikomu. Ale musela si zvyknout, i když jsme pak museli vyměnit okna a dveře a koupit novou sedačku. Dnes ještě trochu čte v knihovně, sem tam rozhází boty – nějak nás musí upozornit na svou nespokojenost s naší nepřítomností. Jinak je moc hodná. Je na ní vidět, když je šťastná, i když se jí něco nelíbí nebo se nudí. Je taková svá, a právě proto ji tolik milujeme.