Poslední díl naší série “Štěně – nový člen domácnosti” vám přiblíží odlišnosti a potíže obou pohlaví. Nemyslete si, že jde pouze o fenky a jejich hárání i psí pánové mají své problémy.
Feny
Asi všichni tušíte, že fenka hárá. Cyklus probíhá většinou 2x ročně, ale najdou se i takové, které hárají 1x nebo i 3x ročně. Toto většinou třítýdenní období je hodně náročné hlavně na psychiku páníčků, protože čubinka většinou neposlouchá, má tendence utíkat a vy máte strach z nechtěného nakrytí. Opravdu to nepodceňujte a fenku bedlivě hlídejte a mějte celou dobu na vodítku. Ani sama na zahradě není v bezpečí, psí Don Juani se dokáží podhrabat, přeskočit či si poradit i skrz plot. V době hárání je vhodné nasadit fenečně tzv. hárací kalhotky, pokud nechcete mít od krvavých kapiček zaneřáděný celý byt. Doporučuji místo přiložených pidivložtiček použít klasické dámské slipové vložky, fungují daleko lépe (otvor v kalhotkách na minivložku málokdy sedí tam, kde by měl).
V období cca 2 měsíce po hárání se u některých fenek může objevit tzv. falešná březost a spouštění mléka. Je to fyziologické, fenka se tak chystá na štěňata, i když žádná nečeká – jedná se o pozůstatky ze smečkového chování, kdy jsou samičky ve skupině hormonálně synchronizovány (asi jste si všimli, že fenky které jsou často pohromadě, hárají ve stejném období), je to kvůli tomu, že když má vůdčí samice mláďata a něco by se jí stalo, kojení převezme některá z tet, protože jsou ve stejné fázi cyklu a tvoří mléko také. V běžném životě je to ale trochu obtěžující a pro fenečku někdy i potenciálně nebezbečné. Je třeba hlídat, aby mléčná žláza nebyla horká, silně oteklá, rudá a bolestivá (tyto stavy většinou doprovází i celkově změněný stav zvířete) – to se pak jedná o zánět mléčné žlázy (mastitis) a jsou potřeba celková antibiotika a další léky. Pokud čubinka „jen“ nosí hračky, hrabe pelíšek, po zmáčknutí cecíčku teče mléko, tak prvním opatřením je změna režimu – zvířátku zkrátka zamotat hlavu, aby přestalo myslet na imaginární štěňátka. Dát např. den hladovku, změnit místa a čas procházek, sebrat hračky, být přísní. Rozhodně čubinku „nedojte“ a nenechte, aby se sama vysávala (podporujete tím další produkci mléka). Pokud se stav do týdne nezklidní, hlavně neustane sekrece mléka, je na místě vyhledat veterináře, který Vás vybaví lékem na potlačení sekrece mlíčka. Tyto stavy se opakují po každém hárání, dochází tak k vyššímu riziku vzniku nádorků na mléčné žláze.
Dalším strašákem nekastrovaných fenek je zánět dělohy (pyometra) – obvykle se objevuje 2 měsíce po hárání a souvisí s hormonálními změnami na děloze. Fenečka je smutná, více pije a močí a často má hnisavé výtoky (jedná-li se o formu otevřenou; uzavřená je zrádná (výtoky nejsou patrné) a tím pádem daleko nebezpečnější, takže nepodcenit toto období a při jakékoliv změně zdravotního stavu navštivte veterináře) – jedná se o vážný stav, který je nutné řešit urgentně!
Pokud neplánujete s fenkou chov, doporučuji kastraci. Vyhnete se výše zmíněným komplikacím a potížím. Je třeba vědět, že se někdy u kastrovaných fenek ve vyšším věku může objevit inkontinence moči (většinou velká plemena), to je ale dobře zvládnutelné medikamentozně. Rozhodně však převažují pozitiva nad negativy.
A zapomeňte na pověru, že čubinka musí mít alespoň jednou za život štěňata, to je absolutní omyl – nemusí! Žádnou zdravotní újmu jí tím nezpůsobíte. Pokud uvažujete o štěňatech, dobře vše rozmyslete. Uchovění fenky s PP není žádná legrace, ani levná záležitost a zprovoznění Chovatelské stanice také ne. A že uvažujete o miminkách bez PP? Velmi dobře to zvažte! Spojením rodičů, kteří nejsou uchovněni, tedy nemají různá vyšetření, zkoušky, výstavy, bonitaci atd., může mít potomstvo spousty vad. Dále pak – máte dostatek zájemců? Počítáte s tím, že Vám můžou některá miminka také zůstat doma? Pokud je nechcete dát lidem, o kterých je Vám fuk, jak se o Vaše “děťátko” postarají, kde bude žít, v jakých podmínkách… Tak vězte, že to rozhodně není jednoduché!
Psi samci
A že by samečci neměli potíže? Kdepak, mají. Pokud v okolí hárají fenky, psí kluci utíkají, tím pádem hrozí úrazy, nebo obtěžují okolí štěkáním a vytím.
Trápí je záněty předkožky (vak, ve kterém je uložen penis) – projevující se výtoky, až s krví (pozor, odlišit od zmnoženého smegmatu – což je maz (bílé až žlutavé barvy, fyziologicky přítomný ve předkožkovém vaku, vyšší produkce bývá díky hormonům, pokud v okolí pejska hárají fenky). Zánětlivý výtok je zbarven až do zelena (hnis), páchnoucí, pes se neustále líže, je mu to nepříjemné. Lehčí záněty se dají zvládnout výplachy předkožkového vaku slabým, vlažným(!) roztokem Betadiny (Alfadiny).
Dále psí pány trápí prostata – nejčastěji tzv. benigní hyperplazie (nezhoubné zvětšení) pod vlivem hormonů, často spojené se zánětem prostaty a následným zánětem močového měchýře. Pejsek často močí, někdy i obtížně, s krví, kálí tenký trus (zvětšená prostata tlačí na střevo, takže při zasušeném, zejména kostním trusu hrozí ucpání nebo vznik hrázkové kýly).Dále s hormony souvisí nádorky kolem konečníku, často praskají, sice nezhoubné, ale hodně nepříjemné.
Stejně tak „nadsamci“ bývají občas hůře zvládnutelní, může docházet ke konfliktům v rodině, k potyčkám s ostatními psy.
Dalším problémem jsou tumorky na varlatech, které jsou většinou hormonálně činné, takže ovlivňují organismus celkově. Řešením všech těchto problémů je pouze kastrace – chemická (účinek tak půl roku) nebo chirurgická (celoživotní klid), takže také – nejde-li pejsek do chovu, je vhodné ho vykastrovat. Kastrovat byste rozhodně měli psa, který nemá jedno nebo obě varlata sestouplé do šourku. Takové varlátko, co nemá správnou teplotu, se snadno zvrhne v nádor a problém je na světě (viz výše). Takový pes ani nesmí do chovu, protože kryptorchismus (nesestouplé varle (varlata)) je dědičný.
Tímto článkem končí náš seriál na téma Štěně – nový člen domácnosti. Díky našemu seriálu jste se dozvěděli něco o potřebné výbavě, krmení a pamlskách, péči a údržbě, parazitech a očkování, cestování a psí lékárničce a v tomto článku o specifikách obou pohlaví.
Doufáme, že pro vás byly povídání užitečné. Nyní víte to nejnutnější minimum do začátku, v průběhu vaše soužití bude ještě mnoho a mnoho věcí, které se budete muset naučit nebo si srovnat. Držíme vám palce s novým štěňátkem, ať už jste zkušení pejskaři nebo “prvomajitelé”.
Autor: MVDr. Lea Pletichová Wildnerová